Ač Pražák,

k Varům mám 2 sentimentální vzpomínky z dětství:

- první cesta letadlem IL 14 z Ruzyně do Olšových Vrat - letenka za 49 Kč, nástup na staré Ruzyni jako do vlaku, žádné kontroly

- obdiv k tunelové lanovce, měl jsem ji za první metro v Čechách

A samozřejmě čerstvé oplatky.

Růžové sny

Karlovy Vary osmdesátých let tak krásné nebyly. To jen s odstupem času tak vypadá. Vzpomínám na polorozpadlé domy přes řeku naproti Thermálu. ( V letech sedmdesátých jsem ho co by voják stavěl ) Rozdíl od jiných měst byl v tom, že byly méně otřískané, než ostatní města. Přece jen to byla výkladní skříň. Vzpomínky Vám nikdo nevezme, tak si je uchovejte a nebuďte naštvaný.

Re: Růžové sny

Ale kdepak, o naštvanosti nemůže být řeč :-) Jen míjí roky a uvědomuju si, co mi chybí. Z mojí strany jsou to spíš vzpomínky malýho kluka, takže z části zkreslený,  z části už trochu vybledlý. Takže tohle všechno je spíš reakcí na mládí a tu dobu, jak jsem ji vnímal, než stížnosti na současnost...

zato tu máme

přeplněné regály v hypermarketech se zbožím přecpaným éčky

Je to take "muj" kraj

a rozumim Vam, ale teviral se mi nuz v kapse, kdyz jsem pri kazdorocni navsteve videla, jak ubyva obchodu s knihou a misto toho skarede sklenene cetky, pro nove obcany z vychodu. Osobne ctu "labels" a misto vyroby, zasadne ja a vetsina lidi okolo mne bojkotujeme vyrobky z Azie. U zdejsich potravin musi byt velkymi pismeny napsano, odkud je napr. zelenina a ovoce privezeno. Vetsinou kupuji lokalni. S tim sklem jako priklad je to horsi, kolik ho potrebujeme, ale dalo se to cist