Východoslovenské zápisky: Rok druhý - Dobšínská ľadová jaskyňa.
Dobšínskou ledovou jeskyni si pamatuji z dětství, kdy jsem ji navštívil s rodiči. Nebyl to výlet podle mého gusta. Ale který v dětství koneckonců byl? Nic jsem nesměl, musel jsem stát otci za zadkem a pořádně se nabalit, abych chraňbůh neprochladl.
Letos na jaře to měla být naše první zastávka. Tomáš byl z loňského přebíhání mezi slovenskými památkami nadšený, z noclehů u příbuzných neméně a já ho několikrát přesvědčil, že na slovenském čerstvém vzduchu se pálenka zvrací mnohem lépe a plynuleji, než fernet na tom českém. Už dopředu jsem si na internetu našel trasy a časy všech spojů, které pro nás byly zásadní, pořídil jsem si chytrý notýsek (ten se postupem času stal nejen zbytečným, ale dokonce nenáviděným) a zařídil u příbuzných noclehy.
Kolem šesté ráno jsme přijeli do Košic, kde jsme měli skoro dvě hodiny času do dalšího autobusu, který nás měl s jedním přestupem zavézt až před jeskyně. Během dvou hodin jsme stihli posnídat pivo a víno a za dvě hodiny jsme při čekání na autobus zjistili, že to měl být vlak, a že jel kupodivu načas, ovšem bez nás. Takže jsme poprosili ochotného pána za okýnkem v informacích, který nám vytiskl nejbližsí vlakový spoj a ten nás měl opět s jedním přestupem dopravit na místo. A následující dvě hodiny volna jsme trávili, jak jinak, ochutnáváním místního alkoholu...
Nastoupit do vlaku jsme zvládli bezvadně. Ovšem - co nám pán za okýnkem neřekl - přestupové městečko Margecany mělo dvě stanice a my samozřejmě aktivně vystoupili na té první, a poté jsme museli půl hodiny dělat společnost jedné sličné slovenské flétnistce, která nás ráda (dodnes se tak trochu domnívám, že se nás spíš bála) doprovodila na správné místo, z něhož už vlak samozřejmě dávno odjel. Tou dobou mohlo být ve stínu pětatřicet stupňů, mně hořelo víno v žaludku, Tomášovi hlava předstíraným úpalem, a my měli před sebou opět dvě hodiny volného času. Ještě že byla na místě hospoda...
Od doby, kdy jsme nastoupili do vlaku, jsou už vzpomínky trochu rozmazané. Pamatuji si, že já se věšel na záchrannou brzdu a měl jsem ohromnou legraci z toho, že mě udrží, Tomáš se snažil v kupé vylézt ke stropu a já za ním pouze chodil a čistil pošlapané sedačky, a když konečně usnul, dorazili jsme na místo.
Tam jsme zjistili, že jsou jeskyně mimo sezónu otevřeny pouze do čtyř hodin. Bylo deset minut po čtvrté. Průvodčí nám oznámil, že vlak, který stojí na nástupišti, je poslední, který odsud odjíždí, takže nám nezbývalo nic jiného, než ho dohonit, naskočit do něj a vůbec se netěšit na zpáteční cestu.
Za ten poměrně dlouhý den jsme zjistili několik důležitých faktů.
Slovenské hory jsou nádherné, dlouhé a bez auta se k nim zatraceně složitě dostává.
Za jeden den jsme cestováním a zabíjením času po hospodách (konkrétně v Margecanech bylo nádherně; zkoušeli jsme odposlouchávat rozhovor tří dělníků u vedlejšího stolu, ale ta východoslovenská šariština je prostě kouzelně nesozumitelná) jsme utratili víc peněz, než za celou dovolenou dohromady.
Nevěřte internetovým spojům, když vyrážíte do zahraničí a nedůvěřujte kamarádovi, který jim důvěřuje.
Naštěstí jsme věděli, že nás následující den čeká poměrně poklidná návštěva Prešova. A jak jsem vyčetl z notýsku, bylo tam toho dost k vidění. Takže jsme se snažili hodit první den za hlavu a pořád jsme si říkali, že mohlo být vlastně ještě hůř, že jsme mohli nocovat v Tatrách před vstupem do jeskyně, nebo v nějaké cikánské vesničce obklopeni gangem polonahých Romú. Vždycky může být ještě hůř. Člověk zkrátka musí doufat, že si to vybral už na začátku. Byla by škoda zanevřít. Protože Slovensko je nádherné, neopakovatelné a plné malebných míst, kde člověk může zabloudit, umrznout, nebo skončit okradený na skládce přikrytý zažloutlými novinami...
Antonín Mazáč
Východoslovenské zápisky - Svatba.
Slovenská svatba je specifická záležitost. Možná už to není tak pompézní událost, jak si ji někteří pamatují nebo o ní slyšeli vyprávět, ale přesto stojí za to ji zažít. Konkrétně na samém východním cípu Slovenska, za Vranovem nad Topľou. V místech, kde i cikánské osady přestávají vypadat jako bloky příbytků, ale připomínají termitiště. Tam leží kouzelná vesnička Dľhe Kľčovo a my tam vyrazili na pozvání příbuzných.
Antonín Mazáč
Karlovarské zápisky - Na Andělskou horu a zpět.
Když sedne člověk po deseti letech na kolo a vydá se do kopců, kde žijí jen permoníci a horolezci, nemůže očekávat, že se to obejde bez následků. To mi mělo být jasné už den před plánovaným výletem. Ale pořád jsem naivně doufal, že mě čeká cesta po rovince do Lokte, kde budu řídit jednou rukou, v průběhu mávat rybářům a vodákům a ve finiši se najíme na nějaké nezakouřené zahrádce. Bohužel - všechno bylo jinak.
Antonín Mazáč
Fandit Slavii či nefandit Slavii?
Upozorňuji předem, že tenhle text píše sparťan. Čistokrevný sparťan. Ale stejně tak čistokrevný fanoušek fotbalu, ať už toho dobrého, nebo toho, kdy lítají po hřišti drny, hráči se v malém vápně koupou v kalužích deště nebo toho, kdy rozhodčí odpíská třetí penaltu, jelikož dvě už předtím jedno mužstvo neproměnilo. I to k fotbalu patří, jsou to věci, které se budou do skonání světa probírat v hospodě u piva. A já se tam, v klidu, u dvojky bílého snažím čelit výpadům svého kamaráda slávisty a chápat jeho pocity k současnému stavu jeho milovaného klubu.
Antonín Mazáč
Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - pusto, prázdno...
Dobrá, v posledním blogu jsem přesvědčoval památekchtivé turisty, ať nejezdí teď v zimě do Karlových varů. Teď, s odstupem pouhého jednoho týdne, se kaju a prosím kohokoli, kdo nemá do čeho píchnout, ať se slituje nad promrzlými prodavači a přijede si s nimi alespoň popovídat. Takové hřejivé slovo zmůže víc než plná pen... dobrá nezmůže, ale lidi, probůh, kde jste?!
Antonín Mazáč
Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - čtrnáct a dost.
Miluju svou každoroční dvoutýdenní pracovní odstávku. Ne že by uškodila delší, jako v dřívějších dobách. Člověk tak nějak zregeneroval. Nebo spíš měl někde v hlavě fakt, že může začít regenerovat později. Že může v poklidu týden proválet v posteli a stejně mu jich ještě pět zbývá. Pět sladkých týdnů v teple.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
Prodej rodinného domu 3+1, 68 m2, Mikovice, Kralupy nad Vltavou
U Studánky, Kralupy nad Vltavou - Mikovice, okres Mělník
4 985 000 Kč
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 670x