Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - pusto, prázdno...

Dobrá, v posledním blogu jsem přesvědčoval památekchtivé turisty, ať nejezdí teď v zimě do Karlových varů. Teď, s odstupem pouhého jednoho týdne, se kaju a prosím kohokoli, kdo nemá do čeho píchnout, ať se slituje nad promrzlými prodavači a přijede si s nimi alespoň popovídat. Takové hřejivé slovo zmůže víc než plná pen... dobrá nezmůže, ale lidi, probůh, kde jste?!  

Zkusím lidem na opačném pólu republiky vysvětlit, jak vypadají únorové Karlovy Vary. Jak asi tak vypadá únorová kolonáda. Zkuste si představit arktickou pláň. Dohlédnete široko daleko. Jediné, co vidíte, jeden na kost zmrzlý Eskymák s rybou napíchlou na zrezivělém kopí a partička znuděných mrožů. Teď si odečtěte ty mrože i Eskymáka a to, co zbyde, je zhruba otesaný výhled na vřídelní kolonádu.

Pokud někdo zavítá do Varů jednou ročně, a to zásadně na filmový festival, má v hlavě představu přecpaného města, kde si musíte vystát půlhodinovou frontu na párek v rohlíku, jenž si stejně nestihnete dát, protože byste potom nestihli to tříhodinové kambodžské drama o milostném čtyřúhelníku z domova důchodců. Vidí přecpané ulice zaneřáděné přes den lidmi a v noci a k ránu odpadky. A vidí život.

Já před sebou vidím pár turistů motajících se po ulici a zoufale bušících i po šesté hodině na obchody se suvenýry, aby se mohli zahřát.

Ono se krásně prodává v létě, to přiznávám. I kdyby nebyl zájem o zboží, není ZIMA. Ona je zima a ZIMA. Zima vypadá tak, že ráno nasněží, přes den teplota vystoupá ke krásným venkovním pěti, vřídelním sedmi stupňům a napadaný sníh do dvanácti roztaje.  Takže si ty rychlejší děti stihnou postavit sněhuláka a my v práci nemusíme mít zapnutý teplomet, který každých deset munut vyhazuje pojistky šesti sousedům okolo, na plné koule.

A pak je ZIMA. ZIMA se násobí tím, čím míň lidí mé pracoviště přes den navštíví. Pokud člověk do dvou hodin nevstane ze židle (nebo vstane jen kvůli tomu, aby někomu vysvětlill, kde jsou záchody, supermarket, funikolor, směnárna nebo lékárna), ZIMA roste a člověku prokvetou prsty, prokvete mu nos a brzy se modlí za každého otravného turistu, který ho donutí vysvětlovat věci, které by v sezoně po několikátém opakování už jen unaveně odsekával.

Už tady padla otázka, proč dělám práci, kterou nemám rád. Sice jsem odpověděl, že jsem ještě nikdy nenašel práci, kterou bych zbožňoval (i když jsem byl už párkrát podezřele blízko), ale když to vezmu kolem a kolem, já tenhle džob rád mám. Skutečně ano. Frustrace z prázdného města jsou vedlejší v porovnání s těmi zážitky, které mě potkají během nabušené sezóny.

Ale člověk žije dneškem, žije současnýmmi pocity. Srpnové žhnoucí peklo, kdy se mi kroutí chlupy na lýtkách a holubi se dobrovolně zabíjejí nálety do prosklené výýlohy, mi v těch krutých únorových dnech nepomůžou. Člověk sní o teplém kancelářském fleku s ústředním topením se sekretářkou s horkou kávou v rukách a pěti nulami na výplatní pásce

Jenže realita je jiná. Kafe jsem si udělal před deseti minutami, před pěti mi vystydlo. V malém přenosném topení podezřele hučí a já mám pocit, že dodělává. Dávám mu tak půl hodinky. Venku chodí po mrmamorových kostkách holub, kolíbá se zmrzle ze strany na stranu a v očích se mu zračí prosba o něco do žaludku.

Mohl bych mu dát to kafe. Už ho stejně pít nebudu...

 

 

 

 

Autor: Antonín Mazáč | úterý 11.2.2014 19:30 | karma článku: 10,76 | přečteno: 1006x
  • Další články autora

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky - Svatba.

Slovenská svatba je specifická záležitost. Možná už to není tak pompézní událost, jak si ji někteří pamatují nebo o ní slyšeli vyprávět, ale přesto stojí za to ji zažít. Konkrétně na samém východním cípu Slovenska, za Vranovem nad Topľou. V místech, kde i cikánské osady přestávají vypadat jako bloky příbytků, ale připomínají termitiště. Tam leží kouzelná vesnička Dľhe Kľčovo a my tam vyrazili na pozvání příbuzných.

29.9.2014 v 22:35 | Karma: 11,10 | Přečteno: 555x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Karlovarské zápisky - Na Andělskou horu a zpět.

Když sedne člověk po deseti letech na kolo a vydá se do kopců, kde žijí jen permoníci a horolezci, nemůže očekávat, že se to obejde bez následků. To mi mělo být jasné už den před plánovaným výletem. Ale pořád jsem naivně doufal, že mě čeká cesta po rovince do Lokte, kde budu řídit jednou rukou, v průběhu mávat rybářům a vodákům a ve finiši se najíme na nějaké nezakouřené zahrádce. Bohužel - všechno bylo jinak.

3.4.2014 v 21:05 | Karma: 7,39 | Přečteno: 280x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Fandit Slavii či nefandit Slavii?

Upozorňuji předem, že tenhle text píše sparťan. Čistokrevný sparťan. Ale stejně tak čistokrevný fanoušek fotbalu, ať už toho dobrého, nebo toho, kdy lítají po hřišti drny, hráči se v malém vápně koupou v kalužích deště nebo toho, kdy rozhodčí odpíská třetí penaltu, jelikož dvě už předtím jedno mužstvo neproměnilo. I to k fotbalu patří, jsou to věci, které se budou do skonání světa probírat v hospodě u piva. A já se tam, v klidu, u dvojky bílého snažím čelit výpadům svého kamaráda slávisty a chápat jeho pocity k současnému stavu jeho milovaného klubu.

30.3.2014 v 0:55 | Karma: 8,41 | Přečteno: 379x | Diskuse| Sport

Antonín Mazáč

Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - čtrnáct a dost.

Miluju svou každoroční dvoutýdenní pracovní odstávku. Ne že by uškodila delší, jako v dřívějších dobách. Člověk tak nějak zregeneroval. Nebo spíš měl někde v hlavě fakt, že může začít regenerovat později. Že může v poklidu týden proválet v posteli a stejně mu jich ještě pět zbývá. Pět sladkých týdnů v teple.

3.2.2014 v 22:25 | Karma: 9,43 | Přečteno: 570x | Diskuse| Společnost

Antonín Mazáč

Postřehy znuděného prodavače suvenýrů.

Život ve městě plyne dál i po svátcích. Jak těch "našich", tak po pravoslavných. Ty první slavíme doma s rodinou, ty druhé - tedy alespoň turisticky zasažená část Varů - v práci a doufáme v enormní nájezdy turistů a rabování našich útulných krámečků. Nemá smysl tu rozebírat, jestli a jak moc se letos zadařilo, spíš si za ty roky na jednom místě člověk uvědomuje, co dnes a denně zažívá, co ho vytáčí a frustruje a kdy má chuť si vrazit rampouch do srdce a modlit v brzký konec. Jestli je konec starého a začítek nového roku ideální k sumírování, troufám si shrnout celé roky psychické šikany a podělit se o ně. Pokud bude někdo s postřehy souhlasit, dobře pro mě, pokud ne... i tak dobře.

13.1.2014 v 15:50 | Karma: 21,09 | Přečteno: 1069x | Diskuse| Společnost

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Rok druhý - Banská Bystrica.

Náš poslední den na Slovensku jsme si hodlali užít naplno. Už proto, že tohle byla neplánovná zastávka. Chtěli jsme pouze příbuzné na poslední přenocovací štaci zbavit několika potravin, nechat se pozvat na zdvořilostní sklínku (těch dvanáct dalších bylo z donucení, to tvrdím pořád) a odpoledne vyrazit z Košic zpátky do Čech. Nakonec jsme zjistili, že když se ráno brzy sbalíme a necháme se odvézt na vlak, budeme mít celý den na cestu do Banské Bystrici, z které můžeme jet rovněž vlakem. Což se jevilo jako jednodušší, turističtější a tím pádem zajímavější. Byla to pravda tak napůl.

30.11.2013 v 17:10 | Karma: 6,25 | Přečteno: 458x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Rok druhý - Bardejov.

V okolí Šariše jsme se pohybovali už třetí den. A pokud je něco zapsáno na seznamu UNESCO a básní o tom devadesát recenzí na internetu, musí na tom městě něco být. Bazilika svatého Jiljí, místní koupele, muzeum a náměstí, které sice není tak velké a zalidněné, jak by člověk čekal u turistického města, nicméně příjemný den se tam strávit dá. To by ovšem člověk nesměl mít sebou společníka, jehož noha od kotníku dolů začínala připomínat červenou řepu...

27.11.2013 v 14:00 | Karma: 5,26 | Přečteno: 702x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Rok druhý - Zemplínská Šírava

Třetí den na Slovensku jsme asi už měli přibližnou představu o tom, co nás ještě dál čeká. Pochopili jsme, že naivní byly myšlenky o extrémně levné dovolené díky noclehům u příbuzných. Přesouvání z místa na místo se nám prodražilo víc, než jsme čekali. Takže zamýšlených padesát euro na osobu vyrostlo na trojnásobek. Stejně tak jsme zjistili, že ať přijedeme kamkoli, do jakéhokoli města, autobusová nádraží jsou všude stejná. Zašlá, nevzhledná, smutná. Pardon, sousedi, ani pod vlivem to nebylo lepší.

24.11.2013 v 13:05 | Karma: 6,04 | Přečteno: 623x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Rok druhý - Prešov.

Bez debat jedno z nejhezčích měst, které jsme měli možnost za dva roky na toulkách po Slovensku navštívit. Město vína, krásných žen a soli. Zavítali jsme do něj po náročné cestovatelské anabázi, odpočinutí po noci strávené u pohostinných příbuzných. Tentokrát se naštěstí nemuselo cestovat daleko. Cesta z Košic do Prešova není náročná, je přímá a poměrně krátká. Jen ty autobusy by to chtělo trochu zmodernizovat. Jako by to místní "obchodníci" tušili, skoro na každé zastávce stojí vstřícný, i když poněkud podezřelý člověk s telefonem u ucha a nabízí levnější cestu minibusem až na místo. Slováci jsou na takovou přepravu možná zvyklí, my si raději drželi odstup.

18.11.2013 v 14:00 | Karma: 10,18 | Přečteno: 672x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Rok druhý - Dobšínská ľadová jaskyňa.

Už dopředu je třeba poznamenat - toto opravdu nejsou a pokud mě paměť, která do toho roadtripu sahá, neklame, ani nebudou klasické cestovatelské zápisky s doporučeními a varováními, kam zajít, čemu se vyhnout a kde mají nejhezčí hotely a servírky (i když to poslední vlastně ano). Je to několik zápisků z cest, z nichž některé se vyvedly více, některé méně a některé se vlastně vůbec nekonaly. To ovšem neznamená, že by nestály za zaznamenání. Tak to třeba někteří můžou pojmout jako návod, jak v žádném případě necestovat...

12.11.2013 v 19:15 | Karma: 7,75 | Přečteno: 419x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Den čtvrtý - Spišský hrad.

Že se cestuje se střízlivými vnitřnostmi lépe, než s těmi, které se celou noc nakládají v alkoholu, jsme věděli už od prvních studentských večírků. Na dovolené se většinou ale popírají všechna fakta, na Slovensku zvlášť, tudíž jsme do Spišského Podhradie dorazili obzvlášť unavení. Hrad se z dálky jevil neškodně, ale čím více se k němu člověk přibližoval, tím rychleji nám docházelo, jaká je to kopcovitá zrůdnost a v duchu jsem proklínal jablečného Jelzina i všechny jeho příbuzné.

14.9.2012 v 13:25 | Karma: 10,74 | Přečteno: 961x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Den třetí - Vranov nad Topľou a okolí.

I když jsme se vážně snažili, kromě Vranovské přehrady jsme v okolí nenašli nic, co by stálo za cestování ve třiceti stupních a po celonoční pijatyce. Z mládí jsem si pamatoval cikánské osady s domky se střechami z plechů, s množstvím satelitů a zaparkovanou felicií před každým zničeným plotem. Alespoň z toho se nic nezměnilo. Felicie možná nahradila jiná, trochu honosnější auta, ale životní styl a způsob obživy těch bizarních postaviček zůstal na stejné úrovni. Takže to stálo za fotografování. Bezpečné fotografování z auta, jak jinak.

13.9.2012 v 17:00 | Karma: 9,16 | Přečteno: 658x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Den druhý - Slovenský kras.

Nejblíže chudobě jsme byli ve Slavci poblíž maďarských hranic. A paradoxně to nebyla chudoba slovenská, i když ta se tam také ukázala v celé své kráse (pokud lze v téhle souvislosti o kráse hovořit), nýbrž naše. A Začalo to už na košickém nádraží, kde jsem v domění, že jde o obsluhu veřejných toalet, vrazil bezdomovkyni do dlaně euro a benevolentně jsem jí naznačil, že si drobné může nechat. Za rohem jsem skutečné obsluze zaplatil čtyřicet centů a od té doby to s námi šlo z kopce.

12.9.2012 v 17:25 | Karma: 7,72 | Přečteno: 717x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

Východoslovenské zápisky: Den první - Košice.

Když má někdo osm sourozenců, má to spoustu nesporných výhod a nevýhod. Pořád je koho bít a krást mu sladkosti. Je na koho svést rozbitá váza v předsíni. Nebo k nim můžou jezdit vaše děti na dovolenou. A to i přesto, že jo to skoro tisíc kilometrů daleko, příbuzní jsou roztahaní po všech čertech a některým z nich díky hutoráčtině a gadzovštině skoro nerozumíte, čemuž podomácku vypalovaná osmašedesátiprocentní ořechovice nepřidá. Ale i přesto (nebo právě proto) jsme si výlet po místy chuďoučkém východě nebývale užívali.

9.9.2012 v 14:30 | Karma: 8,24 | Přečteno: 942x | Diskuse| Cestování

Antonín Mazáč

KARLOVARSKÉ ZÁPISKY - Růžový poklad.

Bylo mi asi osm. Rodiče měli chatu v Chodově pod nádražím a celá chatařská kolonie si brala každou středu dovolenou a stáli nadržení u potoka, kde měla porcelánka skládku a týden co týden tam Tatra vyklápěla růžovou smršť poškozeného porcelánu. Co na tom, že byly hrnky naštíplé a talíře měly nepravidelný potisk? Máma je vystavala v obývacím pokoji do poličky, otočila je zdravou stranou na oči návštěvníkům a pak se mohla chlubit tou dokonalou sbírkou chodovského růžového porcelánu. Bohužel to kouzlo odvál čas a stejně jako si dřív člověk užíval každou žvýkaku z Tuzexu, i u tohohle sortimentu zapracovaly roky, obklopily nás jím (Karlovy Vary a okolí určitě) a my vlastně přestali vnímat jeho hodnotu.

26.8.2012 v 17:05 | Karma: 12,70 | Přečteno: 768x | Diskuse| Ostatní

Antonín Mazáč

KARLOVARSKÉ ZÁPISKY - Kolonáda taky ráda.

Jsou čtyři hlavní dotazy, které mi kladou turisté každý den v práci - Kde jsou tu toalety? Kde jste se naučil tak dobře rusky? Proč nepřijímáte rubl? Co tu je k vidění? Nalevo, soudruzi, a po schodech dolů, ve škole, prostě proto a je toho tu spousta. No... ehm... bývávalo. Nějak nám to ubývá. Všiml si toho už někdo? Registruje někdo, že památky mizí, nikdo je nerenovuje a je tu čím dál méně míst na pokoukání? Když má člověk v kapse placku becherovky, vypadá sice i dolní nádraží jako koloseum v dobách největší slávy, ale stejně... něco tu je špatně.

19.8.2012 v 22:00 | Karma: 9,82 | Přečteno: 604x | Diskuse| Ostatní

Antonín Mazáč

Karlovarské zápisky - Třináctý pramen... a dál?

Nebudu tvrdit, že jsem Becherovku nikdy neochutnal. Kdepak. Dokonce byly doby, kdy jsem ji ochutnával pravidelně a ve větším než malém množství. To bylo za časů, kdy už jsem měl díky škole v přírodě bohaté zkušenosti i s jinými (beru zpět - pouze s jinými) prameny, a kdy jsem jako dítě pravidělně podstupoval kúry v dnes již prakticky neexistujících lázních Kyselka. Tehdy se mi kroutila pusa pokaždé, když jsem po snídani stál povinně ve frontě na pramen číslo neznámo kolik a vymýšlel jsem, jak se tomu vyhnout. Nepamatujisi jediného spolužáka, který by se na to těšil. Dnes, s odstupem nějakých dvaceti let, můžu s klidem prohlásit, že můj odpor přetrval.

12.8.2012 v 15:56 | Karma: 6,84 | Přečteno: 608x | Diskuse| Ostatní

Antonín Mazáč

KARLOVARSKÉ ZÁPISKY - Ivanovy Vary

Nemohu s absolutním přesvědčením tvrdit, že jsem Karlovarák. Narodil jsem se o třicet kilometrů dál a bydlím deset kilometrů západněji, ale za patnáct let vykořisťování a odvádění daní (nějak se mi příčí napsat jednoduše práce) se mi tohle město zarylo pod kůži hlouběji, než Eternal do zad opilého motorkáře. Jsou dny, kdy je mi z místního postředí všelijak, jsou dny, kdy se dušuji, že bych odsud nikdy neodjel, ale po většinu ostatních dnů se pohybuji v nejniternějším centru města a říkám si : Kdo jiný by dokázal tuhle sebranku Vietnamců, Rusů a nicotného zlomku našinců posoudit lépe než já? Samozřejmě že nikdo.

10.8.2012 v 17:15 | Karma: 13,77 | Přečteno: 870x | Diskuse| Ostatní

Antonín Mazáč

Pohřbena zaživa (povídka)

Drcla jsem hlavou o strop, až mi tam křáchlo jak ve starý pračce. Okamžitě jsem si tam sáhla a v tu samou vteřinu mi bylo jasný, že tam budu mít bouli jak kokos. Tak to mi ještě scházelo. Minulej týden vyvrknutej kotník, teď rozbitá hlava.

28.1.2012 v 13:30 | Karma: 10,44 | Přečteno: 554x | Diskuse| Poezie a próza

Antonín Mazáč

Jezuitou proti své vůli

"Kašli na to, tolik papírování a stejně jí dají jen pár stovek." Tahle jedna věta mi stačila k pochopení celého procesu, kterému se na úřadech říká administrativa, u mě v zaměstnání práce za trest a u nás doma "vypiš za mě tu složenku, já mám ruce od marmelády". Potřeboval jsem prozřít a trvalo mi to třicet dva let. Bohužel, ten okamžik přišel s nemocí mé matky, kdy jsem nucen oběhávat úřady po celém kraji a dožadovat se minimálních obnosů, aby ona mohla fungovat. Na jednu dávku mě obtěžkali deseti papíry, zalezl jsem si s ochotnou pomocnicí do baru a probírali jsme se tím. A někde mezi fernetem a pistáciemi mi to docvaklo.

26.1.2012 v 19:33 | Karma: 11,51 | Přečteno: 666x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 21
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 670x
Rád lidi straším, rád rozesmávám, rád informuju, rád matu. Takže jsem nejspíš takový nadšený spisovatelský šotek, který má raději fikci než skutečnost. Skutečnost bývá totiž často krutější...

Seznam rubrik