Východoslovenské zápisky: Den druhý - Slovenský kras.
Ať u tady naspíši cokoli, stojím si za tím, že krajina tam je nádherná a nevyměnil bych těchhle pár dní za plnohodnotnu dovolenou u moře. Louky, hory. vzduch, všechno se tam zdá nějak sytější a nekonečnější. A stejně nekonečná byla i dálnice, na které nás vyhodil autobusák. Svěřil jsem se mu při nástupu v Rožňavě, že jedeme do Gombasecké jeskyně a on to ihned vyřešil a řekl, že nám oznámí, až budeme na místě. Už po cestě jsme spekulovali, co si dáme na místě k obědu. Padala hlavně lehká jídla, jelikož jsme po předchozí noční alkoholové jízdě hodlali nechat játra odpočívat. Na internetu jsme pár dní předtím četli recenzi, v které byla zmínka o dvou solidních restauracích, tudíž jsme nijak zvlášť neřešili zásoby.
Jak se ukázalo, byla to chyba. Nejen, že jsme po výstupu naprosto netušili, kde jsme, dokonce jsme neměli ani kapku vody, což se jevilo v pětatřiceti stupních jako nejzásadnější problém. Rada č.1 - ke slovenským jeskyním jezděte zásadně autem.
Vrátili jsme se podél silnice přibližně dva kilometry a našli jsme vesničku Slavec. Je to asi deset domů podél hlavní cesty, jedna hospoda, kde se nevaří a otvírá se ve tři hodiny odpoledne a malý konzum s totožnou otevírací dobou. V té době už nás začal v hlavách strašit fakt, že nemáme v krosnách nic, co by se dalo sníst nebo vypít. A nezbylo nám nic jiného, než jít prachobyčejně žebrat o trochu vody. Jak se ukázalo, jeden domek byl zároveň městským úřadem a starosta za ním zrovna brousil betonový sloupek. Na naši prosbu o vodu odpověděl, že nic nemá, ale že za domem je kontajner na plast, tudíž si z něj můžeme vyndat nějakou láhev a načepovat si vodu ze studny, která je hned vedle.
A tak se stalo, že dva Češi, majíce po kapsách stovky eur, hrabali v popelnici, našli solidní flašku od vína, několikrát ji řádně vypláchli (umýt hrdlo samozřejmě zapomněli) a zachránili si tak život. Starosta nám posléze naznačil i přibližnou cestu k jeskyním a ochotný cikán, jenž nám po cestě ukázal, kde rostou nejlepší jablka (jak tvrdil, byla to jeho obživa!) a po napojení jsme měli i něco do žaludku, nás do půlky cesty doprovodil. Rada č.2 - buďte milí k domorodcům.
Jeskyně byla chladná a nádherná. Splnila přesně to, co jsme očekávali. Poznal jsem, co jsou brčka, viděl jsem mloka skvrnitého a za osmdesát centů, které jsme nechali na pokladně jako dýško, jsme dostali neskutených padesát sladkých pendreků, které jsme přikusovali k jablkům a nic nám nescházelo.
Na zpáteční cestě jsme se stavili svlažit v již otevřené krčmě, která sestávala z výčepu, jednoho venkovního stolu, vnitřního stolu a jednoho výherníhu automatu, u kterého seděl cikán a dalších pět stálo okolo něj a hlasitě mu fandilo. Ten samý cikán ze mě nejdřív na toaletách (zase toalety, zbytek dovolené jsem se jim vyhýbal jako čert kříži) vytáhl euro, aby mohl u Tomáše zkoušet o pět minut později štěstí tentokrát s padesáti centy. Kdyby nebylo mě, odešel by s prázdnou. Díky mému vyměklému českému srdci z nás postupně vytahal celou svačinu, skládající se z chlebu, salámu a pomazánkového másla, kterou jsme si předtím koupili v konzumu, a následně mě ještě donutil koupit mu dva obrovské bochníky. Tuto nálož za obrovského aplausu a řehotu donesl do hospody a to nás donutilo vstát z lavice, protože vidina dalších pěti žebrajících cikánů nás ani trochu nelákala. Rada č.3 - nebuďte přespříliš milí k domorodcům.
Do další štace, Vranova nad Topľou, jsme se dostali v pořádku před devátou večer. Ale kdyby se mě někdo ptal na cestu, měl by smůlu. Druhá půlka dne je v mé hlavě rozmazaná. Určitě ne kvůli alkoholu nebo únavě, ale zkrátka se mi po konzumaci pendreků všechno slilo v jednu šeď a prakticky netuším, jak jsme se z toho konce světa dostali. Nikdy jsem nepochopil slavecký autobusový jízdní řád ani to, proč tam mají na třiceti metrech čtverečních tři zastávky. Nejspíš kvůli vývozu jablek...
Antonín Mazáč
Východoslovenské zápisky - Svatba.
Slovenská svatba je specifická záležitost. Možná už to není tak pompézní událost, jak si ji někteří pamatují nebo o ní slyšeli vyprávět, ale přesto stojí za to ji zažít. Konkrétně na samém východním cípu Slovenska, za Vranovem nad Topľou. V místech, kde i cikánské osady přestávají vypadat jako bloky příbytků, ale připomínají termitiště. Tam leží kouzelná vesnička Dľhe Kľčovo a my tam vyrazili na pozvání příbuzných.
Antonín Mazáč
Karlovarské zápisky - Na Andělskou horu a zpět.
Když sedne člověk po deseti letech na kolo a vydá se do kopců, kde žijí jen permoníci a horolezci, nemůže očekávat, že se to obejde bez následků. To mi mělo být jasné už den před plánovaným výletem. Ale pořád jsem naivně doufal, že mě čeká cesta po rovince do Lokte, kde budu řídit jednou rukou, v průběhu mávat rybářům a vodákům a ve finiši se najíme na nějaké nezakouřené zahrádce. Bohužel - všechno bylo jinak.
Antonín Mazáč
Fandit Slavii či nefandit Slavii?
Upozorňuji předem, že tenhle text píše sparťan. Čistokrevný sparťan. Ale stejně tak čistokrevný fanoušek fotbalu, ať už toho dobrého, nebo toho, kdy lítají po hřišti drny, hráči se v malém vápně koupou v kalužích deště nebo toho, kdy rozhodčí odpíská třetí penaltu, jelikož dvě už předtím jedno mužstvo neproměnilo. I to k fotbalu patří, jsou to věci, které se budou do skonání světa probírat v hospodě u piva. A já se tam, v klidu, u dvojky bílého snažím čelit výpadům svého kamaráda slávisty a chápat jeho pocity k současnému stavu jeho milovaného klubu.
Antonín Mazáč
Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - pusto, prázdno...
Dobrá, v posledním blogu jsem přesvědčoval památekchtivé turisty, ať nejezdí teď v zimě do Karlových varů. Teď, s odstupem pouhého jednoho týdne, se kaju a prosím kohokoli, kdo nemá do čeho píchnout, ať se slituje nad promrzlými prodavači a přijede si s nimi alespoň popovídat. Takové hřejivé slovo zmůže víc než plná pen... dobrá nezmůže, ale lidi, probůh, kde jste?!
Antonín Mazáč
Postřehy znuděného prodavače suvenýrů - čtrnáct a dost.
Miluju svou každoroční dvoutýdenní pracovní odstávku. Ne že by uškodila delší, jako v dřívějších dobách. Člověk tak nějak zregeneroval. Nebo spíš měl někde v hlavě fakt, že může začít regenerovat později. Že může v poklidu týden proválet v posteli a stejně mu jich ještě pět zbývá. Pět sladkých týdnů v teple.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
1+1, 29 m2, 7 p., po rekonstrukci, DV, ul. Brechtova, Praha 4 - Háje
Brechtova, Praha 4 - Háje, okres Praha
4 200 000 Kč
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 670x